Šafářová: Už nejsem holka bůhvíodkud

6. března 2007 v 22:17
Lucie Šafářová
P r o s t ě j o v - Ohromila tenisový svět, když v lednovém Australian Open postoupila do čtvrtfinále. Na dalším turnaji v Paříži porazila Heninovou a Vaidišovou, skončila až ve finále. Lucie Šafářová. Slečna číslo dvě českého tenisu. Ta, co umí porážet nejlepší. S dalším českým esem Vaidišovou má společný tenisový styl: agresivní, snaží se tvořit hru.
Mimo kurt jsou ale jiné. "Niky o sobě říká, že bude nejlepší na světě. V tom z ní cítím trochu té Ameriky. Já jsem uzavřenější," říká 20letá hráčka, která je nyní na 26. místě na světě.
Ale že budete světová jednička, o tom taky sníte, ne?
Pokusím se o to. Ale vidím tu kupu práce, která k tomu vede. Snaží se nás o to tisíce.
Vaidišová je jiná i v dalších ohledech - přesahuje svět sportu, je z ní tenisová modelka. Bavila by vás i tahle role?
Asi ano. Jsou to příjemné zkušenosti. Když si na to sportovec najde čas, proč by to nezkusil?
Mezi nejlepší jste nakoukla nedávno. Je v tenisové špičce místo na kamarádství, nebo je to jako u modelek, které si dělají naschvály?
V tenisu je každý strůjcem svého štěstí. V modelingu je pro nevraživost větší prostor. Na kurtu ukážu sama, co umím. Vyhraju, nebo prohraju. Ale ovlivním to sama. Kdepak, naschvály se nedělají.
A vtípky? S kterou špičkovou tenistkou je největší legrace?
Asi s Garriguesovou ze Španělska (30. hráčka světa). Na Hopman Cupu si vzala po zápase do ruky mikrofon a zeptala se, jestli někdo z diváků nemá narozeniny. Jeden se přihlásil, tak mu jako dárek zazpívala.
Na posledním turnaji jste v Paříži došla až do finále. Čí pochvala vás pak nejvíc potěšila?
Ta od Heninové. Řekla mi, že se mnou už všechny musí počítat. To bylo tak příjemné poslouchat!
Cítíte, že už z vás i ty nejlepší mají respekt?
Ano. Už proti vám nejdou s takovým: Ta Šafářová, to je holka bůhvíodkud. Vědí, že dokážu hrát na jejich úrovni. Nejsem mezi nimi jenom na návštěvě.
V Paříži jste dohrávala se zraněným ramenem. Loni jste kvůli zdraví nehrála ani Wimbledon. Láteříte často, jaký máte na zranění pech?
Strašně mě to štve. Teď jsem se dostala do pohody, porážela nejlepší hráčky. A pak se zraním. Musím se s tím prostě smířit. Každopádně vím, že i se špičkou mohu vyrovnaně hrát a vyhrávat. Pokud bych to o sobě nevěděla, byla by ta zranění pro mě mnohem těžší.
Aby vás taky srazilo "nějaké" zranění ramena, když jste v pubertě přečkala zdravotní problémy, kvůli kterým jste rok skoro vůbec nehrála.
To bylo hrozně těžké. Měla jsem růstové problémy, za rok jsem vyrostla o pětadvacet centimetrů. To je strašně moc. Bylo to nahoru dolů. Chvíli jsem hrála, chvíli ne. Čtrnáct dnů jsem se léčila, pak jsem šla za doktorem a ten mi řekl, že mimo hru budu dalších čtrnáct dnů. A to už jsem se tak těšila na kurt! Psychicky to bylo šílené.
Poplakala jste si?
Několikrát. Když jsem se vracela do hry, prohrávala jsem s hráčkami, které jsem do té doby porážela. Naštěstí jsem měla kolem sebe dobré lidi. Věřila jsem, že to zase bude dobré. Nespadla jsem úplně na dno.
Napadlo vás tehdy, že se třeba k tenisu už nikdy nebudete moci vrátit?
Byla to jedna z variant. Ale naštěstí to tak nedopadlo. Každý den jsem tvrdě cvičila záda, musela jsem rehabilitovat. Pořád čekat, až se svaly kolem páteře vybudují. Až zesílím.
Trenér Kotyza o vás řekl dvě zajímavé věci. Ta první se týká právě zdraví: prý dohráváte turnaje na hraně toho, co tělo snese.
Šetřit se? To v zápalu boje nejde. Chodím do všeho naplno. Jiná už nebudu.
Druhý trenérův citát: Lucka, to je moc hodná a přející holka. Jste tenisový Mirek Dušín?
Vím o hranici, kde končí "být hodný" a kde už začíná "být blbý". Nebudu soupeřkám za každou cenu tleskat. Ale taky mě neuvidíte, jak za rohem nadávám: Sakra, tak ona vyhrála.
A jak to máte se strachem? Když jdete do zápasu proti Mauresmové, není ve vás ani špetka obavy?
Nebát se, to je hlavní. Možná to bude znít divně, ale když jsem šla na kurt, tak jsem se těšila. Na to, že si to vyzkouším. Všichni počítají, že prohrajete. Můžete se uvolnit.
Vždyť proti nejlepším jste hrála už v devíti letech. To vás k tréninku vyzvala Steffi Grafová.
No jo, to jsem byla s tátou v Rakousku, dva roky jsem tam chodila do školy, trénovala s ním. Grafová měla zrovna zraněné koleno a v jednom tamním hotelu rehabilitovala. Občas si chtěla jít na chvilku zahrát. Tak mě vyzvala.
Čím jste ji tak upoutala?
To netuším. Ale bylo to milé. Byla jsem malá holka a jí to nepřišlo pod úroveň. Povzbuzovala mě: Jestli tě to baví, dej tenisu všechno. Že je to těžké, ale pak to stojí za to.
Hrála jste si jako malá spíš na princeznu, nebo právě na Grafovou?
Určitě na princeznu. Až časem se to změnilo.
Slyšel jsem, že jste jako malá musela tátovi před usnutím říkat: Dneska jsem udělala všechno pro to, abych byla nejlepší. S odstupem času - pomohlo to?
Rozhodně ano. Učilo mě to disciplíně, kterou pořád dodržuji. Když je člověku čtrnáct, může mít chuť od tenisu utéct. Mě to ani nenapadlo.
Když jdete dneska spát, pořád si tu formulku říkáte?
Už nějaký ten pátek ne. (úsměv)
Máte teď i dalšího rádce, vaším přítelem je Tomáš Berdych. Mluví vám do tenisu často?
V poslední době ano. Jsem hodně nedůvěřivá. Než někoho poslechnu, trvá to. Ale s Berďou jsme spolu od mých šestnácti, důvěřuji mu. Takže toho využívá. (smích) Snaží se vtlouct do mě věci, na které já třeba koukala dost skepticky.
Třeba?
Možná se budete divit, ale radil mi, jak dýchat na kurtu. Dlouho jsem tvrdila: Dýchat si přece můžu, jak chci, to hru neovlivní! Jenže když jsme byli na přelomu roku v Austrálii na Hopman Cupu, pustili se do mě s koučem zprava, zleva. Tak jsem je poslechla.
Jak se tedy má na kurtu dýchat?
Já vydechovala při svém úderu i při úderu soupeřky. To mi prý zpomalovalo reakci do hry. Mám vydechovat jen při svém úderu. A nadechnout se při úderu soupeřky.
Troufnete si v něčem radit naopak vy Tomášovi?
Jen občas mu připomenu, že se na kurtu tolik nekoncentruje. Mívá problémy s tím, že když ho ošidí rozhodčí, strašně dlouho se tím zabývá. Ale to jsou maličkosti.
Je jako každý chlap ješitný a nechce si od dívky nechat radit?
Protestuje. Ale to já taky, když mě učil dýchat. (úsměv)
Kolik by skončil zápas Berdych - Šafářová?
6:0, 6:0. To je takový rozdíl, že by nebylo o čem mluvit. Při tréninku si prý se mnou zahraje normálně. Jenže jak se začne hrát soutěž, je silová převaha tak značná, že tomu nejde konkurovat.
Ale v něčem byste ho porazila, ne?
V nohejbalu. Sám přiznává, že nohejbal a fotbal, to není jeho.
--------------------------------------------------------------------------------------------------

Jak vidí Lucie Šafářová hvězdy světového tenisu

Šarapovová
Strašně se od ostatních separuje. Nikdy jsem s ní neměla možnost promluvit, v šatně skoro ani není. Žije úplně mimo celé tenisové prostředí. Při hře je výborná, psychicky odolná, hraje agresivně. Patří na první místo žebříčku. Navíc hezky vypadá, to je ta nejlepší možná kombinace.
Heninová
To je zvláštní hráčka. Taky se moc nebaví, jako Maria Šarapovová. Je hodně uzavřená do sebe. Ale pozdraví mě, není vůbec nijak nafoukaná. Na to, jak je hubeňounká a jakou má výšku, dokáže hrát výborný tenis. Dokázala se porvat i s osobními problémy, nijak ji to nevykolejilo.
Mauresmová
To je strašně sympatická holka. Normálně za vámi přijde a baví se o čemkoliv. Když jsem byla v Paříži, tak jsme se potkaly, hned mě pozdravila a poptala se, jak se mám. Při hře? Je udělaná, ohromně silná. Hraje trošku chlapským stylem. To je mezi ženskými velké plus.
Clijstersová
Další moc příjemná dívka. Až by se možná leckdo divil, jak je dobrosrdečná. Normální holka, řeklo by se. Touží po tom mít rychle rodinu, je zamilovaná. Její cíle nejsou jen tenisové. Ví, že nad sportem je něco, co znamená víc. Přitom v tenisu má na to být nejlepší ze všech.
Hingisová
S tou se vídáme a bavíme často. Vždyť je vlastně Češka. Má i takový český smysl pro humor. Sedíme spolu často u jídla, rády si popovídáme. Navíc je u ní obdivuhodné, že se dokázala vrátit zpátky na vrchol. Hraje ohromně chytře, být její soupeřkou je náročné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucka lucka | 25. dubna 2007 v 9:53 | Reagovat

Tak tuhle tenistku mám ráda,je taková svá :) a začalo se jí hooodně dařit...Tak přeju hodne uspechu :o) PS: pěknej blog :)

2 Lenik Lenik | 30. května 2007 v 23:00 | Reagovat

Moc pěkný rozhovor. Lucce opravdu fandím a přeju ji mnoho úspěchů :o) A Ať zůstane taková jaká je fajn.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama